Bavorské překvapení

03. prosince 2008 - Helena Mallotová
03 Pro

Výsledky voleb do bavorského zemského sněmu, které proběhly v neděli 28. září, způsobily opravdovou senzaci – a to nejen v této rozlohou největší německé spolkové zemi. CSU, která v Bavorsku vládla nepřetržitě posledních 46 let a z toho 42 let s absolutní většinou poslaneckých mandátů, získala celkem 43,4 % hlasů voličů.

Ve srovnání s výsledky voleb před pěti lety, kdy CSU získala neuvěřitelných 60,7 % hlasů, to byl citelný ústup ze slávy. Druhá nejúspěšnější strana, sociální demokraté, získala 18,6 % hlasů – o 1 % méně než v roce 2003.
   Naproti tomu jiné, výrazně méně „etablované strany“, zaznamenaly nečekaný úspěch. Sdružení nezávislých voličů, k němuž patří i řada dřívějších členů CSU – mimo jiné i přednostka okresu Fürth Gabrielle Pauliová, která na sebe upozornila odvážnou kritikou politického stylu bývalého předsedy CSU a bavorského premiéra Edmunda Stoibera – získalo 10,2 % hlasů – tedy o 6,2 % hlasů více než před pěti lety. Výrazný úspěch slavila také ­li­berální FDP. Ta získala 8,0 % hlasů (o 5,4 % více než v roce 2003 a dostala se tak poprvé po čtrnácti letech opět do bavorského parlamentu.
   Při hodnocení výsledků bavorských zemských voleb je třeba brát v úvahu tři relevantní faktory: příčiny překvapivě vysokých ztrát vládnoucí CSU, jejich dopad na situaci v této straně a především pak důsledky nečekaného volebního propadu CSU pro celoněmeckou politiku.

Hlubší kořeny neúspěchu CSU
Relativní neúspěch bavorských křesťanských sociálů má hlubší kořeny. Ty hlavní příčiny je třeba hledat v politickém stylu bývalého ministerského předsedy Edmunda Stoibera. Ten se po historickém vítězství v zemských volbách v roce 2003 pustil do prosazování řady reforem, které byly nejen nepopulární, ale i v řadě případů neefektivní. Ať už se to týkalo nečekaně rozsáhlých škrtů ve státním rozpočtu, problematické reformy bavorské policie či nečekaných změn v oblasti školství. Nespokojenost občanů, kteří mu zazlívali i to, že je před volbami o těchto záměrech téměř neinformoval, rostla. Když pak Stoiber po volbách do spolkového sněmu v roce 2005 nečekaně odmítl místo druhého nejvlivnějšího člena kabinetu spolkové kancléřky Angely Merkelové (CDU) a výrazně tak oslabil pozici ambiciózní CSU na spolkové úrovni, vzbudil značnou nevoli i v řadách předních politiků CSU. Jeho sesazení začátkem tohoto roku a nahrazení ministrem financí Erwinem Huberem v čele CSU a ministrem vnitra Günterem Becksteinem ve funkci ministerského předsedy mělo za cíl znovu získat slábnoucí přízeň voličů. To se ale nestalo. Jednak proto, že už bylo pozdě, jednak proto, že i nový kabinet učinil některé kroky, které vyvolaly až překvapivě silný odpor voličů – jako byl např. striktní zákaz kouření ve všech bavorských restauracích.

Zemětřesení
Výsledky voleb způsobily v CSU politické zemětřesení. Své funkce museli opustit Erwin Huber a Günter Beck­stein. Ty v obou funkcích nahradil Horst Seehofer, dosavadní ministr zemědělství ve spolkové vládě Angely Merkelové. Je však otázkou, zda bude Seehofer – třebaže je ve straně velmi populární – schopen jednotlivé znesvářené proudy v CSU opět sjednotit tak, aby mohl vykonávat efektivní politiku. Už první hlasování o jeho nominaci na post bavorského ministerského předsedy v poslaneckém klubu CSU ukázalo, že to nebude mít snadné. Z 83 poslanců strany hlasovalo 32 proti jeho kandidatuře. To je pro Seehofera nepříjemné, tím spíše, že ho čekají jednání o vytvoření bavorské vládní koalice s některou z dalších stran. Všeobecně se má za to, že koaličním partnerem by se mohla stát nejspíš liberální FDP. Někteří poslanci CSU však veřejně hovoří o tom, že by se mělo jednat i se stranou Nezávislých voličů. Navíc je Seehofer znám svými téměř levicovými názory v oblasti zdravotní či sociální politiky. Když se po volbách do Spolkového sněmu v roce 2005 jednalo o obsazení jednotlivých ministerských míst, nebyl nominací Seehofera nijak nadšen ani tehdejší bavorský premiér Stoiber. Ten tehdy dokonce prohlásil, že přítomnost Seehofera ve spolkové vládě znamená, že v ní má SPD o jednoho ministra více. Z toho můžou vyplynout jak problémy v samotné poslanecké frakci CSU v zemském sněmu, tak právě při koaličních rozhovorech s liberály.
   Výsledky bavorských zemských voleb budou mít bezesporu dopad na celoněmeckou politickou scénu. Nelze vyloučit, že se CSU bude snažit na spolkové úrovni zviditelňovat i na úkor sesterské CDU, o čemž svědčí některé výroky Horsta Seehofera např. ve věci jeho stranou navrhovaného zrušení dědické daně, ke kterému se CDU staví spíše vlažně. A hlavně – znejistěná a oslabená CSU by byla pro kancléřku Angelu Merkelovou a její CDU ve volbách do Spolkového sněmu v příštím roce slabším spojencem. Klesající volební preference CDU/CSU v posledních dnech jsou varovným signálem. Jestliže se bavorským křesťanským sociálům nepodaří současnou krizi co nejdříve překonat, zvýší se naopak vyhlídky německých sociálních demokratů (SPD), jejichž preference po provedených personálních změnách ve vedení strany pomalu stoupají, uspět příští rok ve volbách do spolkového sněmu.