Pohár Izraelské trpělivosti přetekl…

24. února 2009 - Břetislav Olšer
24 Únor

Když stáhl své vojáky z pohraničí s Libanonem, měl tehdejší premiér Ariel Šaron pocit, že tak činí dobro pro svatou věc – mír na Blízkém východě. Kdo měl pořád odolávat zasedáním Rady bezpečnosti a rezolucím OSN proti okupaci částí Libanonu izraelskými vojáky…?
V květnu 2000 proto ukončil Izrael přítomnost svých vojáků na území jižního Libanonu a naplnil rezoluci RB OSN č. 425 stažením svých vojsk. Poté převzaly milice Hizballáhu moc v oblasti Shabba farms a brzy na to i v celém Libanonu.
   A neuplynulo ani šest roků a teror v Libanonu kulminoval. Jednalo se o raketový útok Hizballáhu na město Šlomi, při níž bylo osm vojáků zabito a dva uneseni – Eldad Regev a Ehud Goldwasser, brzy poté i oni přišli o život. Vypukl tragický vojenský střet, v němž si Izrael naivně myslel, že si s Hizballáhem snadno poradí. Ovšem to už nebyl nepřítel z předcházejících let, žádný partyzánský boj a sebevraždené atentáty, ale regulerní armáda i se svými záludnými praktikami.
   Střílelo se, odkud to šlo i nešlo. Třeba i z nemocnic a škol. Živé cíle z civilistů byly potřebné hlavně jako falešné trumfy Hizballáhu pro OSN. Tak se stalo, že během této Druhé libanonské války, kdy izraelské vzdušné síly bombardovaly školu, z níž se proti izraelským vojákům útočilo, rozbily veškerou podporu světa, kterou Izrael ve válce s Hizballáhem měl, a vytvořily situaci k vynucení zrádného příměří.
   Klid zbraní byl vyhlášen po 34 dnech ozbrojeného konfliktu. V bojích zahynulo přes 1100 lidí, z toho 1000 na libanonské straně, na izraelské straně padlo 116 vojáků a 43 civilistů. Izrael zasáhlo přes 3300 raket typu Katuša-Grad a střel nejvyššího kalibru. Podle organizace Human Rights Watch opustila severní část Izraele polovina místních obyvatel, přibližně 700 tisíc lidí. Za vedení války v Libanonu Izrael zaplatil přes dvě miliardy dolarů, údajně je však konflikt přišel na víc než trojnásobek.
   V Libanonu vypukla v průběhu bojů vážná humanitární krize, podle libanonské vlády muselo opustit své domovy na 970 tisíc lidí, z toho 220 000 osob odešlo do zahraničí. Náklady na opravu zničené infrastruktury v Libanonu činily skoro tři miliardy USD.

Hamas jako Hizballáh
Stejné praktiky odkoukal i současný Hamas v pásmu Gazy, odkud před třemi lety Izrael odvolal své jednotky a vyklidil civilní osady. Palestinci v Gaze tak pozbyli důvod k podněcování nepřátelských akcí vůči sousedním izraelským městům a vesnicím. Ostřelování židovského státu však pokračovalo, navzdory varování, že se Židé budou bránit.
   Pak pohár židovské trpělivosti přetekl. Útok začal náletem 60 izraelských letadel F 16, která za necelé dvě minuty zabila na sto padesát teroristů Hamasu a zničila část infrastruktury a tunely, jimiž se do pásma Gaza pašovaly zbraně z Egypta. Stejně tak by reagovalo kterékoli evropské město, pokud by bylo osm roků zasahováno raketami sousedního státu.
   Boj ze strany Hamasu je mimořádně podlý. Teroristé se ve dvou školách, vybraných OSN jako úkryty pro děti a civilisty, obklopili členy svých rodin a lapenými utečenci před válkou, směřujícími za bezpečím do Izraele, a pálili na Izraelce z minometů. Ti požádali, aby si mohli zachránit své životy tím, že palbu ze školy opětují. Zabili tak hrstku teroristů i několik desítek civilistů a dětí. Prostě stejný scénář jako v nemocnici či v mešitě, z nichž si udělal Hamas zbrojní arzenál.
   Muslimům přece nevadí smrt, oslavují každého padlého jako mučedníka, který je ve slastném islámském ráji, kde má první poslední, setká se se všemi proroky a ještě si zasouloží s dvaasedmdesáti černookými pannami…
   Krvavý poker pokračuje. Falešný hráč opět blafuje, věřím, že tentokrát udrží Izrael své nervy na uzdě (zneužívaná floskule, ale úderná), nenechá se přimět k dalšímu oddechovému času příměří pro Hamas a nepřestane útočit, pokud nebude gazanský vřed důsledně vykořeněn do své poslední rakovinné buňky.
   Palestinci často zneužívají civilisty. jako živé štíty v teroru proti Izraeli. To se řekne do médií, že izraelští vojáci ostřelují sanitky, a pak se ukáže, jak je sanita s červeným půlměsícem a vlajkou OSN přeplněná výbušninami a teroristy s kalašnikovy. Pak přijde na řadu Rada bezpečnosti OSN, na kterou se obrátí šéfové Hamasu, ukrývající se pro jistotu v Sýrii, že Izrael porušuje lidská práva a ženevské konvence, když vyhodil do vzduchu školu OSN, přičemž zabil přes dvacet civilistů a hlavně dětí.
   Teprve následně se zjistí, že škola byla zaminovaná, připravená k vyhození do povětří z přilehlé zoologické zahrady. Navíc z nádvoří této školy byly odpalovány podomácku vyrobené rakety Kassám. Používat civilisty jako živé štíty bez jakýchkoli morálních zábran – to jsou Palestinci v dresech Hamasu. Čím víc mrtvých civilistů, tím více pozornost ze strany zuřivých pacifistů pseudohumanistického světa. A už se málokdo dozví, že teroristé se schovávali za děti a mezi svými ženami…
   V pásmu Gazy se bojuje už třetí týden. Je hlášeno asi tisíc mrtvých teroristů Hamasu a asi dvě stě civilistů, z toho několik desítek dětí. Židé přišli o devět vojáků a čtyři civilisty…